Sunday, August 31, 2014

August: Keep Calm

Srpen byl trochu jiný než předchozí měsíce. Klidnější. Až na pár momentů, kdy jsem si myslela, že snad vybuchnu jako sopka.

První novinkou je, že jsem opět začala přispívat na Módní peklo, teď už jako zrzka. Co od toho očekávám? Vlastně nic, jen zábavu. :D A samozřejmě sebeprezentaci, reklamu (to bych byla pokrytec, kdybych to nepřiznala).

Také jsem se rozhodla, že přestanu kouřit. Vydržela jsem to celých cca 24 hodin, než jsem si ten doutníček dala znovu. Ale alespoň kouřím míň než dřív. Šetřím zdraví i peněženku.

Vyhrála jsem další giveaway, je to vůbec možné? :D Ale samozřejmě, že je. V čem se skrývá mé tajemství? Soutěžím. Kdo to totiž nezkouší, nemůže očekávat, že něco vyhraje. :) Článek s tím, co krásného mi domů doputovalo poštou od >Margueritte Weinlich< už jsem přidala. :)

Začátkem srpna jsme se společně s >Yuki< zúčastnily focení do připravované knihy o japonské popkultuře v českém prostředí. Já jako punk lolita, Yuki samozřejmě jako gothic lolita. Byla to zábava. Yuki se fotila na nádherném starém hžbitově, moje fotky naopak vznikaly v rozvalinách bývalého zimního stadionu. Některé fotky za "zákulisí" si můžete prohlédnout na blogu >jpopkult.tumblr.com<. Možná budu ještě dělat modelku pro military lolitu a zrecykluji přitom outfit, který měl docela úspěch (a byl označen jako nazi lolita :D).


V obchodech začaly finální výprodeje. Z oblečení jsem si toho moc nekoupila (to spíš Votoč Vohoz byl tento měsíc mým lovištěm), ale totálně jsem vybrakovala slevy bižuterie. Už na posledním výletě v Praze jsem utratila snad 1000 Kč jen za bižuterii v C&A a Orsay a situace se opakovala i doma. No nekup to za pár desetikorun. Smůla je, že dohromady to pak dává závratné částky. Ale jsou to krásné věci, hodí se mi a vydělala jsem si na to. Tak co.

V srpnu jsem roznášela a rozesílala životopisy. Nemusím asi ani dodávat, že v severních Čechách naprosto bezvýsledně. Práce moc není. A když je, tak nemám dost praxe (dostalo mě, že teď chtějí už dokonce pět let!), chybí mi řidičák nebo kvalifikace, případně mám příliš vysoké vzdělání. Modlila jsem se za to, aby mě vzali do banky, kde pracuje můj přítel Tom. Není to práce snů, prý je celkem stresující, ale za dobré peníze a i směny jsou docela dobré (pokud bychom je tedy s Tomem nakonec neměli proti sobě, to bych nebyla ráda). Hned druhý den poté, co jsem odeslala svůj životopis, už mi volali kvůli pozvánce na výběrové řízení. Víkend jsem strávila odpočinkem, abych byla na pondělní pohovor fit. A opravdu, výběrko jsem zvládla skvěle, jsem na sebe pyšná. Je to legrační, vždycky se chovám tak suverénně, sebejistě ohodnotím své klady a přitom uvnitř malá dušička Terezka se plácá do čela a valí oči, co to sakra říkám a proč jsem tak sebevědomá. :D Dokonce i zkušební hovor dopadl výtečně, líbilo se mi to a snad mi to i šlo. Že by mě nakonec tahle práce bavila..? :) Protože nejen, že jsem postoupila do užšího výběru, ale... jsem přijatá! :) Mám práci, v září nastupuji. Super, ne? :D

Z toho samozřejmě vyplývá, že by mi nakonec mohly vyjít mé plány se do konce letošního roku osamostatnit, odstěhovat se do vlastního a zažít novou kapitolu mého života. Kéž by se to podařilo. :) Budu se snažit!

Brigáda v hotelu mi končila hned druhý srpnový týden a zbytek měsíce jsem jen marně hledala jinou práci. Ale udělala jsem si čas i na literaturu (dočítám poslední díl Scarlett), na seriály (American Horror Story Asylum) a filmy (Sex ve městě, Silent Hill, Angelika, markýza andělů, Báječná Angelika, Angelika a král, Kouzelná země skřítků). Chodila jsem na výlety s mou malou neteří Stázinkou, fotila a v neposlední řadě začala pracovat na jednom z mých malých projektů. Blog >Creepy Streets<, na který společně s Tomem a Kubou přidávám divné věci, které jsou k vidění na ulicích, už začal fungovat. :) 


V půlce srpna za mnou přijel kamarád z vysoké, kterému jsem ukázala místní oboru. V plánu byl ještě výlet na zámek, ale u zvířátek jsem se nakonec zasekli tak dlouho (a posléze i zmokli), že jsme se už nikam dál nedostali.

Později téhož dne jsem ho vyprovázela na vlakové nádraží a poté jela domů autobusem. Na zastávce jsem si ještě povídala s Malým princem o filosofii, vysvětlovala mu, proč nemám ráda analytickou filosofii a logiku a naopak proč je mým určením fenomenologie a existencialismus. Vedle nás stála jakási blond paní kolem třicítky až čtyřicítky a zjevně nás dost znechuceně poslouchala. Nesledovala jsem to, ale posléze, když jsem nastoupila do autobusu, ona nastoupila také, sedla si pár sedaček za mě a začala známé mých rodičů posměšně říkat: "To je hrůza, co dneska řeší ta mládež, co? Z toho by mi praskla hlava. Však on je život naučí." (Ještě stále mi nedocházelo, že mluví o mně...) Načež známá jí odpověděla, že tak mladá nejsem a blondýna na to povídá: "Ta? Vždyť to je mladá holka, tý je tak patnáct." Druhá paní opět pokračovala, že jsem starší, načež dostala odpověď "No dobře, tak jí je teda šestnáct, no." Když jí známá odvětila, že mi bude za chvíli třicet, začala ji blondýna opravovat: "Ta a třicet? No to ne, vždyť to je mladá holka, má uplně mladej obličej, vždyť ta ještě studuje." Známé, která mě zná od narození, to zjevně asi nebylo úplně příjemné a rozhovor už dál nepokračoval. Já byla naprosto zmražená s vykuleným výrazem. To jako fakt? To si takhle na celý autobus povídá o mně? A není jí to ani trochu hloupé? Že to slyším? Chvíli jsem rozdýchávala směs emocí - překvapení, zlost, pobavení a polichocení. Nakonec jsem si říkala, že na jednu stranu je super, že stále vypadám tak mladě, na stranu druhou mě štve, že díky tomu nemám vůbec žádný respekt, že si ke mně lidé dovolují podobné hrubosti. Je ale vážně zábavné, že studium filosofie a zamýšlení se nad konečností života je něco, z čeho bych měla vyrůst a kvůli čemu jsem automaticky zhodnocena jako "mladá a blbá", ale hrubiánské chování a pronášení děsně uvědomělých "dospěláckých" řečí je v pořádku. Stále mě uchvacuje, jak špatně vychovaní někteří lidí jsou... Přitom paní se zjevně domnívala, že je v právu a její chování je v pořádku. Když jsem nakonec vystupovala a procházela kolem ní, neudržela jsem se a při pohledu na ní jsem se začala přidušeně smát. Blondýna se samozřejmě začala smát taky - posměšně, pobaveně nad tím, jak jsem asi trapná. Proč mají Češi pocit, že s věkem se člověk musí proměnit, začít být vážný, negativní, dělat jen "dospělácké" věci, oblékat se umírněně, elegantně případně "sportovně" a hlavně nevybočovat (a to podotýkám, že ten den jsem na sobě měla naprosto normální oblečení, protože jsem byla na výletě) a obecně vypadat starší (třeba dlouhé vlasy a roztomilý obličej se k mému věku už nehodí - tak pardon, budu se hodně mračit, abych měla vrásky a vlasy shodím na umírněné nepobuřující mikádo v nějakém odstínu nevýrazné hnědé a začnu nosit brýle samozřejmě). Nesnáším tahle přiblbá pravidla zdejší zabržděné společnosti. Rozhořčení z téhle události mi vydrželo několik dní. :(

Žiju vcelku blízko lázeňskému městu Teplice a poslední dobou se tu začíná vyostřovat situace s arabskými lázeňskými hosty. Sice jsou slušní a milí, ale nechávají za sebou v parcích hrozný nepořádek a jejich děti se občas chovají vcelku nevychovaně. Samozřejmě se z toho stal problém galaktických rozměrů, protože jak už jsem si několikrát ověřila, Tepličáci mají velmi rádi, když můžou někoho nenávidět a protestovat proti němu. Čili situace v podstatě nic neřeší, ale Facebook je zaplněný nenávistnými texty, obrázky atd. a po kavárnách se podepisují petice proti arabským hostům. Asi ani nemusím dodávat, že společně s nepořádkem se začal řešit i negativní vliv islámu a obecně všechno zlo, které tu hosté působí. Pravděpodobně vše, co se tu děje, je kvůli Arabům. A Romům. Samozřejmě. Mně je z podobných aktivit místních zle. Nepopírám, že jsou tu problémy. Ovšem projevováním nenávisti se tyto problémy nevyřeší. Nikdo z kritiků nenabízí řešení, jen vymýšlí důvody, proč to nejde (třeba na zřízení úklidových čet byla reakce, že bílí přece nebudou Arabům sloužit a uklízet jejich bordel...). Prostě Tepličáci moc rádi nadávají, ale to je taky to jediné, co umí. 

V druhé polovině srpna jsem byla s Tomem u Malého prince a měli jsem úchvatnou večeři - domácí sushi. Bylo opravdu fajn si v obývacím pokoji koukat na AHS, zatímco kluci v kuchyni připravují sushi. :D Je úžasné moct se cítit jako princezna (a nejen kvůli volánkovým šatům...). :)

Neminula ani půlka srpna a výrazně se ochladilo. Zatažené nebe, chladno, deštivo, nedostatek slunce... Ubíjí mě to, požírá energii. Léto skončilo dřív, než jsem čekala a s ním umřela spousta skvělých plánů. Ani toho letního oblečení už si moc neužiju. :( A představte si, za celé léto jsem nebyla ani jednou někde na koupališti, jen u zahradního bazénu (taky jsem ty nejteplejší dny trávila kompletně celé v práci...). Jakmile se ochladí, má láska k módě jde stranou a nahrazuje ji snaha se co nejtepleji obléct. Protože pocit chladu je pro mě horší než bolest. V chladných měsících jsem hrozně málo kreativní, čili rubrika outfitů bude opět chcípat hlady. Budu muset zase začít víc psát. Pokud na to tedy bude čas. A samozřejmě jen co se ochladí, ihned jsem nemocná. K životu nutně potřebuji slunce, teplo... Jinak prostě nemám sílu. Jak pak mám zvládnout nástup do práce, když budu zase nastydlá? :-/

Ke konci srpna jsem i přes nachlazení podnikla dlouho plánovaný výlet do ZOO v Ústí nad Labem a byl to jeden z nejlepších dnů léta. :) S klukama jsme dělali blbosti, smáli se, fotili, hodně jedli a samozřejmě obdivovali zvířátka, kterých je v ústecké ZOO opravdu hodně a vesele se množí dál (zjevně se tam mají dobře :)). I počasí nám vyšlo, nebylo ani moc vedro a slunečno (pak by se totiž výšlap do kopce prováděl s radostí jen velmi těžko) ani chladno a deštivo. Spadlo pár kapek, sluníčko se sem tam schovalo za mraky a bylo přijatelně teplo, ideální podmínky na poslední letní výlet. Den jsme zakončili v blízkém nákupním centru, kde jsme tentokrát jen okukovali (utráceli jsme až den poté v obchoďáku v Teplicích :D).

Další den jsem jela k příbuzným na rodinnou sešlost. Byla to legrace, spousta nových tváří, skvělého jídla a pití... I přes můj odpor k houbám jsem se doslova nacpala výtečnou domácí pizzou se žampiony a zbytek víkendu strávila s nevolností. Tak si říkám - přejedla jsem se, nebo to přece jen nebyly žampiony..? :D

Snad bude září pohodové, nebudu v těžkých depresích kvůli počasí a práci a budu všechno zvládat stejně dobře a s nadhledem jako doposud... :) Držte mi palce!

Saki

Sad Girl

Romantic outfit for a date. 

Romantický outfit na rande.


"His bonnie on the side, bonnie on the side,
Makes me a sad, sad girl,
His money on the side, money on the side,
Makes me a sad, sad girl.

I'm a sad girl, I'm a sad girl, I'm a sad girl.
I'm a sad girl, I'm a sad girl, I'm a sad girl."

Lana Del Rey - Sad Girl

Saturday, August 30, 2014

Shopping Update August 2014 Vol. 4

Polka dot cropped top, cat ring and snapback by New Yorker; shirt with unicorns by H&M / Puntíkovaný cropped top, kočičí prstýnek a kšiltovka z New Yorkeru; mikina s jednorožci z H&M

Earrings by Orsay and C&A / Náušnice z Orsay a C&A

Flowered cropped top, thrifted; sandals by H&M; ring with cameo by C&A; ring with gemstone by CCC; earrings by Orsay / Květovaný cropped top ze druhé ruky; sandály z H&M; prsten s kamejí z C&A; prsten s kamenem z CCC; náušnice z Orsay

Saki

Mercy

Summer outfit with amazing headdress handmade by my friend Anasis (it was Christmas gift).

Letní outfit s úžasným headdressem ručně vyrobeným mou kamarádkou Anasis (byl to vánoční dárek).




Thursday, August 28, 2014

Evelyn

Everyday outfit with re-made jacket, which is on its way to new owner now.

Outfit pro běžný den s předělávaným kabátkem, který je právě na cestě ke své nové majitelce.